Tělo se postupně připravuje
I když ztratí chuť k jídlu a bude méně konzumovat, tělo se pomalu připravuje na smrt. Kolotoč, nebo spíše spirála, se točí dál. Jak se snižuje množství zkonzumované potravy, snižuje se i množství živin, které tělo přijímá. Méně energie znamená méně životních funkcí, více spánku a pomalejší trávení. Čím déle zůstává potrava v trávicím traktu, tím menší hlad postižený pociťuje a tím méně potravy přijímá. Tělo navíc začne produkovat látky zvané katecholaminy, díky nimž si mozek uvědomí, že jídlo vůbec nepotřebuje. Není divu, že dotyční hubnou, ztrácejí svalovou hmotu a jejich kůže se stává „průhlednou“.
Problémy s mluvením
Dalším jasným příznakem blížící se smrti je celkové zpomalení pohybu. Zpomaluje se nejen pohyb, ale i myšlení a vyjadřování. Lidé, kteří se blíží smrti, mají často potíže s uspořádáním svých myšlenek, i když mají stále co říci. Tělo se pomalu vypíná a připravuje se na okamžik, kdy vydechne naposledy. Není proto divu, že se frekvence dýchání postupně začíná měnit, zrychluje se jen povrchními nádechy nebo naopak prohlubuje dýchání s intervaly desítek sekund mezi nádechy. Když k tomu však dojde, umírající člověk po většinu dne spí, a i když je vzhůru, zdá se, že si plně neuvědomuje realitu.
Existuje smrt srdeční, při níž se zastaví srdce, a smrt mozková. V tomto případě mohou lékaři uměle udržovat ostatní orgány těla v činnosti, ale návrat do života není možný. Když nastane srdeční smrt, přesněji zástava srdce, lze lidi zachránit, pokud jsou okamžitě resuscitováni. Dokud mozek funguje, nemusí zástava srdce nutně znamenat začátek konce. V některých případech mohou pacienti, kteří takovou situaci zažili, dokonce velmi přesně popsat, co se kolem nich dělo, když byli vlastně mrtví.
Co se děje poté?
Jak se ke smrti stavíme – jako k momentální události, nebo jako k dlouhodobému procesu? Ať tak či onak, jedno je jisté: dnes tyto okamžiky dokážeme rozpoznat. Co když se ale ve skutečnosti nemůžeme vrátit zpět? Koneckonců, jednoho dne to zjistíme.