Tento pes nebyl čistokrevný, neměl průkaz původu. Obyčejný kříženec. Ale měl štěstí. Jednou ho, kňučící štěně pohozené na smetišti, vzala k ní dívka. Slyšela jeho žalostné kňučení a nemohla projít kolem…

Dívka Irochka žila pouze se svou matkou. Její otec opustil rodinu ihned po narození své dcery. Byla to matka, která vychovávala svou dceru v náklonnosti a lásce a od raného dětství vštěpovala dítěti lásku ke zvířatům, sympatie. Irinka proto nemohla kolem vyčerpaného štěňátka projít. Vzala ho do náruče, pevně ho objala a co nejdříve utekla domů.

S matkou bydlely v malém skromném domku na okraji vesnice. Jejich život se nedal nazvat bohatým, matka Galina stěží vydělávala a natahovala skromný plat za služby, jídlo pro svou dceru. 

Dívce je již 10 let. Její matka, ještě velmi mladá žena, pracovala v několika zaměstnáních, aby svému dítěti poskytla vše, co potřebovala. Galina pracovala téměř sedm dní v týdnu. Na bedrech malého Ira byl proto celý dům, dvůr a malá farma v podobě slepic, kachen, hus a králíků. Dívka uklidila dům, nakrmila ptáky. A také sklízela na zahradě, plela záhony. Když měla maminka vzácný den volna, dělaly spolu konzervaci domova na zimu. A taky jsme hodně chodili u řeky a v lese. 

Zde Irochka přinesl nalezené štěně k sobě domů. Nejprve jsem mu dal něco k jídlu. V lednici nebylo nic kromě kaše s mlékem. Pes ale nabídnuté jídlo sežral za obě tváře. Když se nasytil, lehl si k dívčiným nohám. A Ira přemýšlela o jménu svého nového mazlíčka. A vzpomněla si, jak s matkou nedávno cestovaly do města, aby jí koupily školní uniformu. A tam na trhu uviděla dívku s podobným, ale čistokrevným štěnětem na vodítku. Ta dívka volala svého mazlíčka Masyanya. Irochka si tuto přezdívku oblíbila.

Sklonila se nad štěnětem a řekla, že se teď jmenuje Masyanya. Jako by souhlasil, šťastně zavrtěl ocasem. Když se matka vrátila z práce, dívka už stihla starou budku ze stodoly vytáhnout. Důkladně ho vyprala, našla dokonce i řetízek s obojkem. Myslela jsem si ale, že je ještě brzy dávat psa na vodítko, ať trochu povyroste. 

Když maminka přišla z práce a viděla nového mazlíčka své dcery, jen se usmála. Galině nevadilo opustit psa. Pro Masjanu dokonce přidělila dvě misky – na jídlo a na vodu. Když uslyšela jméno své dcery k psovi, zasmála se. A řekla, že Masyanya je jméno pro dívku, a protože toto je chlapec, ať je to Masyanya. 

Pes se podíval své paní přímo do očí. Zdálo se, že zachytil každé její slovo a rozuměl všemu, co mu řekla. Dívka dokonce dokázala naučit štěně několik povelů. Ale to nebyly standardní povely, které psovodi učí. Štěně poslechlo, když mu Irinka řekla, aby si sedl do rohu, když uklízela pokoj. Šel vedle, když dívka šla do obchodu.

Tam se posadil na verandu a čekal na svou paní. Ostatní psi věnovali pozornost Masyanyi, byli mnohem větší, takže se dívka bála, že by se její mazlíček urazil. Ira sama vyrobila pro štěně vodítko a obojek ze starého opasku své matky ze šňůry na prádlo.

Pokračování na další straně