Uljanu Ivanovnu velmi překvapilo, že ráno uviděla na telefonu dívku, která hledala jídlo v lednici. Nejdříve vše vyndala a pak po sobě vše prala, aby nebylo jasné, že po bytě chodí někdo další. Babička začala přemýšlet, kdo by mohl dát dívce klíče od jejího bytu, a najednou si vzpomněla, jak nechala na návštěvě u souseda otevřené dveře. Pak vše ještě dvakrát zkontrolovala, ale v jejím bytě bylo vše v pořádku. Babička se rozhodla, že nepůjde na policii, protože se divila, proč dívka nejí doma. Druhý den přesunula kameru na chodbu, aby sledovala, jak vchází do bytu. Žena byla velmi překvapená, že dívka odtud neodešla, ale prostě žije ve staré skříni. Babička to už nevydržela a rozhodla se vše řešit sama.

-Tak  rychle pryč. Vím, že jsi tam. Nemusíš spát ve skříni, dám ti pohovku, jen mi řekni, co se stalo  , řekla babička.

O pár minut později k ní vyšla dívka, která už byla docela dospělá. Chtěla jí všechno říct, ale pochopila, že nemá smysl na ni křičet. Vyžádala si od ní podrobný příběh, aby pochopila, co dělat dál.

Babička zjistila, že tato dívka se jmenuje Anya, 14 let, a má rodiče alkoholiků, kteří se o svou dceru nestarají. Ve škole všichni viděli, že to není bohatá rodina, a často se Anye smáli. Učitel se rozhodl jít do Anyina domu, aby zjistil, jaký je důvod Anyina stavu, a rozhodl se to nahlásit sociální službě. Brzy byla dívka převezena do sirotčince, kde se jí opravdu nelíbilo. Anya odtamtud utekla a začala hledat domov.

Jednou viděla, jak za sebou babička zapomněla zavřít dveře, a rozhodla se vstoupit do svého bytu. Dívka chtěla vyzvednout jídlo, ale pak si uvědomila, že její babička už špatně vidí a slyší, a rozhodla se žít ve skříni. V noci, když už babička spala, našla dívka náhradní klíče.

Dívka zde žije několik měsíců a během této doby se předem plně naučila všechny akce své babičky. A když žena šla do obchodu, dívka se rychle osprchovala, a proto žila v pohodlných podmínkách. Bydlení ve skříni si užívala víc než s rodiči.

“  Prosím, nikomu o mně neříkej. “ Nechci, aby mě tam znovu vzali. Nemůžu tam žít, zase uteču. Hodně mě tam šikanují. Nechám tě, najdu si jiný domov, ale jen mě nevzdávej,  plakala Anya.

Uljaně Ivanovně bylo líto na dívku pohlédnout, nechtěla, aby plakala. Žena se rozhodla získat dívku do péče, protože ji nechtěla držet nelegálně, protože potřebovala komunikovat s dětmi.

„  Neopustím tě, ale stejně se musíš vrátit do sirotčince, abych mohl vyřešit nějaké problémy s dokumenty pro tvoji adopci. Budu se velmi snažit, aby nám vše vyšlo,  řekla babička.

Anya nevěřila svým uším, protože se jí dostalo mnohem více pozornosti a lásky od neznámé ženy než od jejích vlastních rodičů. Dívka babičce uvěřila a odešla do dětského domova.

Ulyana v té době začala všude volat, kdyby jí dali tu dívku. Babička dostala motivaci žít víc, protože chtěla žít kvůli dívce. Opravdu chtěla dát dívce dobré vzdělání a brzy se jí to podařilo. Anya dostala babička a měla z toho velkou radost. Brzy se stali velmi blízkými lidmi a Anya se zamilovala do ženy více než její rodiče.

Babička se o dívku skvěle starala, hodně s ní mluvila, dávala jí telefon. Ulyana Ivanovna se rozhodla přepsat byt na dívku, protože pochopila, že bude brzy pryč. Dívka brzy vstoupila na univerzitu a její babička na ni byla velmi hrdá.

Když dívce bylo 18 let, její babička náhle onemocněla. Anya si uvědomila, že brzy zemře, a doufala, že bude žít o něco déle. Najednou babička onemocněla a uvědomila si, že nadešel její čas. Babička chtěla dívku postavit na nohy, ale nepodařilo se jí to a velmi brzy zemřela. Podařilo se jí udělat radost sobě i dívce, která byla zpočátku úplně cizí. Anya se velmi obávala smrti své babičky, ale vždy jí byla vděčná za to, že její život byl úplně jiný a velmi šťastný.

Zdroj.yandex