Anonymní volání lvovské policii pobouřilo policisty. Neznámý příznivce řekl, že v samém centru města rodiče mučili své vlastní děti!
Bylo nemožné takové zprávy ignorovat, a proto se oddíl přesunul do uvedeného domu. Když obyvatelé nechtěli policii otevřít dveře, vzali strážní budovu útokem. Obraz, který se před nimi otevřel, nezanechal lhostejný ani kámen!
Venku působila stará chatrč depresivně. Zdálo se, že tyto zdi nebyly nikdy opraveny.
Lidé doufali, že přinejmenším obyvatelé uvnitř dali věci do pořádku. Pouze tam na policisty čekala ještě hroznější devastace.
V domě všude vládla vytrvalá špína a rez. Slušný člověk by nepoužil ani takovou chatrč jako stodolu.
Avšak za takových podmínek si lvovský pár nechával své děti. Dospělí nepustili děti z domu, kde byli rok co rok nuceni trávit v obklíčení splašků, splašků a parazitů.
Takto vypadal čtrnáctiletý Lyubomir, nejstarší syn páru, když ho našli. Dítě nemohlo ani chodit, ani mluvit.
Chlapec ležel na staré nafukovací matraci a pokrytý páchnoucími špinavými hadry. Z hlediska duševního vývoje byl nešťastný teenager nevědomé dítě!
S dalším dítětem, šestiletým Jurijem, to bylo mnohem horší. Ten obludně vychrtlý chlapec byl, stejně jako jeho starší bratr, pokrytý vředy a vši od hlavy po paty.
Dítě se strašně bálo lidí, nerozumělo lidské řeči a nevědělo, jak chodit. Proč tam jít! Yuri se nemohl ani narovnat, protože celý svůj život strávil schoulený ve staré posteli!
Nejhorší je, že chlapci měli matku i otce. Muž, jak říkají sousedé, trávil většinu času v práci.
Ale žena se ukázala být úplně šílená. Nešťastná matka následně řekne, že jí byly nelegálně odebrány děti a že děti byly vždy krmeny a okna v domě byla otevřená.
Pokračování a další straně