Ale teď, když se vše v jejím životě zlepšilo, osud pro ni opět připravil zkoušku. Ráno našla v poště zprávu od svého šéfa. Oznámil, že její pozice je omezována, takže za 2 týdny bude muset společnost opustit.

Dívka byla v šoku. Do svých projektů vkládala duši na 6 let, ale nyní byla jednoduše vyhozena bez jakéhokoli vysvětlení. Žádné díky, žádná pomoc, nic. Když to nebylo potřeba, jednoduše se toho zbavili.

Její poslední pracovní den uplynul. Se všemi se rozloučila a zamířila parkem domů a přemýšlela o tom, proč se to takhle vyvinulo. Brzy uslyšela známý hlas volat její jméno.

Tanya dohonila Anfisu. Dívky se objaly. Tatyana řekla, že jejich setkání bylo velmi úspěšné, protože musela brzy odejít. Byla fotografkou a často cestovala na služební cesty. A teď, když se sotva stihla vrátit z jednoho výletu, už jela na další.

Tanya se omluvila, že nemohla zavolat dříve. Byla zaneprázdněna rodinnými záležitostmi. Nedávno se do rodného města vrátil její bratr Sláva. Anfisa si toho uhrovitého chlapce s brýlemi moc dobře nepamatovala. Skoro ho neviděla.

Když Sláva vystudoval univerzitu, odjel na stáž do Evropy. A teď se vrátil, aby si otevřel vlastní agenturu a staral se o své rodiče.

Taťána to všechno řekla, ale sama si všimla, že její přítel vypadá smutně. Zeptala se, co se jí stalo. Anfisa řekla, že najednou zůstala bez práce, a Tanya byla najednou potěšena.

Její bratr se chystal otevřít firmu právě ve směru, ve kterém pracoval její přítel. Věděla, že Anfisa má s designem hodně zkušeností, a pozvala ji, aby k němu šla na pohovor.

Kamarádka hned napsala adresu a telefon a dala jí to. Sláva měl zatím pronajatou malou kancelář, kde nabíral lidi. A do budoucna jsem plánoval, že všichni budou pracovat na dálku.

Tanya se brzy šla připravit na další cestu a Anfisa šla domů. Neodkládala a okamžitě volala Vjačeslavovi. Muž si s ní domluvil schůzku na druhý den ráno.

V určený čas dívka dorazila do kanceláře. Glory se od té doby, co si pamatovala, hodně změnila. Nyní to byl dospělý příjemný muž, který si její portfolio s překvapením přečetl. Byl příjemně šokován, protože nečekal, že ve svém rodném městě uvidí odborníka s takovými zkušenostmi.

Vjačeslav se chystal Anfise nabídnout místo a slušný plat, když si všiml, jak se její tvář změnila. Dívka, která ještě před pár minutami vypadala tak sebejistě, se nyní zdála vyděšená a pokleslá. Nespouštěla ​​oči z jeho rukou.

Sláva se vyděšeně zeptal, jestli je v pořádku. Když se Anfisa dokázala ovládnout, kývla na jeho manžetové knoflíčky. A zeptala se, odkud je má.

Muž nerozuměl, ale odpověděl na otázku. Řekl, že je nedávno koupil od klenotníka. Snímky své práce dával na sociální sítě, a tak za ním přišel Sláva. Jelikož pán bydlí v jiném městě, musel si objednat doručení kurýrem.

Anfisa vzrušeně řekla, že tyto manžetové knoflíčky patřily jejímu milovanému muži. který byl také klenotníkem. Výzdobu autorova díla ozdobil osobní rytinou. Na rubovou stranu vyplnil písmena „A“ a „C“ jako vzpomínku na jejich lásku.

Sláva si sundal manžetové knoflíčky, aby je prozkoumal. Na druhé straně byly ty dopisy. Dívka zbledla ještě víc. Vzpomněla si, jak před 10 lety zůstala sama s dítětem v náručí.

Muž byl překvapený stejně jako ona. Nabídl, že zanechá kontakty na mistra, od kterého šperky koupil. Dokonce řekl, že mu může sám zavolat, aby vše zjistil.

Ale Anfisa hodlala přijít na všechno sama. Vzala si telefonní číslo a po poděkování Vjačeslavovi odešla. Už doma jsem našla na internetu stránku šperkařky a začala si prohlížet fotky. V jeho profilu nebyly žádné osobní obrázky, pouze fotografie jeho práce.

Poté dívka zavolala na levé číslo. Odpověděl jí mužský hlas. Snažila se pochopit, jestli patří Sergeji, ale nešlo to. Možná se za ta léta hodně změnil a ona mohla zapomenout, jak zněl jeho hlas.

Dohodli se, že se sejdou a proberou podrobnosti objednávky. Sama Anfisa se chystala jít do jeho města.

V určený den a hodinu dorazila na místo. Schůzka se měla konat v parku. Anfisa dorazila o něco dříve. Chtěl jsem si utřídit myšlenky. Zatímco seděla na lavičce a čekala, pořád přemýšlela, co řekne nebo udělá.

Nakonec k ní šel z druhého konce uličky muž. Dokonce i zdálky poznala Sergeje. Zdálo se, že jeho chůze, postava, vlasy se za ta léta příliš nezměnily.

Vedle její lavice se zastavil muž. Teprve teď ji poznal také. Anfise se zdálo, že se teď otočí a uteče. Ale přesto se dokázal vyrovnat sám se sebou a přišel blíž, přikrčil se vedle něj.

Sergej byl první, kdo zahájil rozhovor. Pozdravil a omluvil se. Řekl, že ví, jak moc je před ní vinen, a uvědomil si, jak hrozný jeho čin byl. Jenže v tu chvíli neměl odvahu se jí se vším přiznat.

Ale teď mohl odhalit pravdu. Aniž by se jí muž podíval do očí, řekl, že je ženatý, když se poprvé setkali. V té době už měl dvě děti. Když si Anfisa myslel, že odjíždí za zákazníky do jiného města, ve skutečnosti se vrátil domů ke své rodině.

Když dívka otěhotněla, nevěděl, co má dělat. V té době už bylo všechno hodně zmatené a on pochopil, že nemůže žít na dvě rodiny a dál. V důsledku toho jsem se rozhodl ji beze slova opustit.

Anfisa si myslela, že takové příběhy se dějí pouze ve filmech. Ale právě teď si uvědomila, že se jí to opravdu stalo. Když se Sergej zeptal, zda její dítě již vyrostlo, nic necítila. Řekla jen, že to s ním nemá nic společného.

Dívka se rozloučila a tiše šla směrem k nádraží. Cestou ji napadlo, že by si přála znát pravdu dříve. Pak bych už dávno dokázal zahodit svou bolest a zášť. Sergej nestál za slzy, které pro něj prolévala. Udělal jen jednu dobrou věc – dal jí svou milovanou dceru, která naplnila její život smyslem. A teď, po tolika letech, byla konečně volná.

Cítili jste někdy tak silnou nelibost, že jste to celé roky nemohli nechat jít?

Zdroj:yandex