Patricie si myslela, že si opět jen ulevila od svého trápení a může odložit telefon. Jenže pak se stalo něco, co rozhodně nečekala.
„Ahoj zlato, nejsem tvůj otec, ale poslední 4 roky dostávám všechny tvé zprávy. Těším se na tvé ranní textovky a večerní zprávy. Jmenuji se Brad a ztratil jsem svou dceru při autonehodě. Tvé zprávy mě udržely naživu.
Když mi píšeš, vím, že je to zpráva od samotného Boha. Je mi líto, že jsi ztratila takovou blízkou osobu, ale celé ty roky jsem tě poslouchal, sledoval, jak dospíváš, a viděl, čím jsi procházela.“
„Léta jsem ti chtěl napsat, ale nechtěl jsem ti zlomit srdce. Jsi úžasná mladá žena a chtěl bych, aby moje dcera byla někdo jako ty. Děkuji ti za každodenní zprávy, připomínáš mi, že Bůh existuje a že to, co se stalo mé malé dcerce, není moje vina. Bůh mi dal tebe, můj andělé, a já věděl, že ten den přijde.
Všechno bude v pořádku, pokračuj každý den a vyzařuj světlo, které ti Bůh dal. Je mi líto, čím musíš procházet, ale pokud tě to uklidní, věz, že jsem na tebe velmi hrdý!
PS: Opatruj se a těším se na tvé zítřejší zprávy.”