Jana svůj boj s rakovinou prohrála a Tomášek náhle osiřel. Jana s ním žila sama od chvíle, kdy se Tomáš narodil.
Až do pohřbu chlapec matku neviděl. Když chlapec uviděl matku ležet v bílé rakvi ozdobené květinami, postavil se před ni. Jeho babička Milena poklekla vedle Tomáška a něžně mu vysvětlila, že maminka odešla do nebe, ale že se nemusí ničeho obávat, protože ona se o něj vždycky postará.
Tomášek překvapivě neplakal, ale zamyslel se a pak řekl: „Mám tě nejraději na světě. Jsi moje milovaná maminka.“ Dojatá babička Tomáška objala a řekla mu, že odteď bude žít s babičkou a dědečkem v bytě, kam odmalička jezdil na prázdniny. Také mu řekla, že na něj maminka bude dohlížet a že se mu nic zlého nestane.