Učitelka tak nazvala mou dceru, ale z nějakého důvodu jsem se na ni nemohla rozzlobit. Věděla jsem, že je zde problém a já jsem jeho příčinou. Ale i kdybych to nebyla já, musela jsem najít způsob, jak to kontrolovat. Na co jsem myslela? Když se Hana vrátila ze školy, její pokoj byl úplně prázdný. Vyprázdnila jsem všechny její skříně.
Nechala jsem jí na posteli hromadu oblečení. Bude ho muset nosit celý týden. Na triko jsem jí napsala „Ubližuji jiným dětem“. Večer jí ho vyperu a ráno si ho může opět obléct čisté. Bude ho nosit každý den, dokud se nebude chovat normálně. Jsem příliš tlustá? Nemyslím si to.
Vyroste-li a bude se chovat špatně, zavřou ji do vězení. Je to něco, čemu je třeba se vyhnout. Myslím si, že největším problémem této generace dětí jsou nepřiměřené a nedůsledné tresty. Své věci dostane zpět, jen pokud si je postupně zaslouží. Musí si padesátkrát denně zapsat následující řádky:
- Nebudu lhát.
- Budu se k ostatním chovat dobře.
- Ve škole se budu chovat slušně as respektem.
- Budu zodpovědná za své činy.
„Jsem si jistá, že se Hana zamyslí nad tím, co udělala a po čase se přestane chovat jako „zasran“!