Pacienti, kteří „měli tu čest“ navštívit psychiatrické léčebny, zpravidla na to vzpomínají s úžasem. Pokud však porovnáte současné nemocnice s těmi, které byly před několika desítkami let, ty dnešní vypadají jako ráj. Jen málo dochovaných fotografií svědčí: v té době byly psychiatrické léčebny skutečnou větví pekla na zemi!
Omezení svobody byla mnohem silnější než nyní.
V době, kdy ještě neexistovala účinná a neškodná sedativa, lékaři používali jednoduché a účinné, ale nesmírně bolestivé a často nebezpečné prostředky, aby pacienty uklidnili a zabránili jim ubližovat sobě i druhým. Provazy a pouta, zavření na dny a týdny ve stísněných skříních nebo dokonce krabicích – všechno šlo do akce. Takové léky často spíše zhoršovaly pacientovu psychózu, než aby ho skutečně uklidnily, ačkoli si to tehdejší medicína často neuvědomovala.
Naprosto zdravý člověk mohl skončit v psychiatrické léčebně
Na konci 19. století seznam indikací pro hospitalizaci na psychiatrických klinikách ve Spojených státech zahrnoval obstrukce, amorální chování, nestřídmost, přílišnou náboženskou horlivost, komunikaci se špatnou společností, stejně jako čtení románů a užívání tabáku. Nuceně hospitalizováni byli i ti, kterým kůň kopl do hlavy, kteří byli na vojně nebo jejichž rodiče byli bratranci. Malý seznam několika desítek svědectví nenechává žádné pochybnosti: každý z nás se někde v roce 1890 ve Spojených státech mohl snadno dostat do psychiatrické léčebny.
Pacienti byli ošetřováni šlehacími stroji
Pokračování na další straně