V roce 1973 doktor Sanders T. Frank a jeho tým zjistili, že šikmý ušní lalůček a doprovodné přebytečné chloupky uvnitř ucha mohou naznačovat onemocnění koronárních tepen. Od té doby se další vědci pokoušeli potvrdit Frankovy závěry.
Asi 40 různých studií spojilo tyto signály se zvýšeným rizikem onemocnění koronárních tepen a dalších smrtelných kardiovaskulárních chorob.
Vědci zkoumali lidi, kteří zemřeli na srdeční choroby a měli právě takovou charakteristickou brázdu na uchu. Byla také provedena další studie na skupině 108 lidí. Vědci zjistili, že u pacientů s brázdou v uchu je větší pravděpodobnost infarktu než u pacientů bez nich.