Navštívila jsem každou továrnu, obchod a restauraci v našem městě. Bohužel jsem nikde nenašla práci.

Poslední místo, které jsem si představovala, bylo tucet kilometrů od města. Byla to stará restaurace. Říkalo se tomu „Velké kolo“.

Patřila staré ženě, které všichni říkali babička. Náhodou potřebovala někoho na noční směny od 23:00 do 7:00.

Zaplatila 5,40 dolaru za hodinu a nabídla, že můžu začít okamžitě.

Ten den jsem si domluvila schůzku s dospívající dívkou, která bydlí v naší ulici. Nabídla jsem jí práci za 18 dolarů, aby mi pohlídala děti.

Děkovala jsem Bohu, že mi dal příležitost podporovat svou rodinu.

Chůva mi vzala polovinu toho, co jsem vydělala. Takže naše situace byla stále velmi špatná.

Aby toho nebylo málo, pneumatiky auta byly už hodně staré. Pokaždé, když jsem šla do práce, musela jsem je nafouknout a když jsem přišla z práce, muslal jsem to udělat znovu.

Jednoho pošmourného rána, když jsem nastoupila do auta na parkovišti u Velkého kola, našla jsem na zadním sedadle čtyři nové pneumatiky. Úplně nové! Nikdo nezanechal žádnou zprávu. Kromě nich v autě nic jiného nebylo. Pouze čtyři pěkné nové pneumatiky!

„Žijí v našem městě andělé?“ zeptala jsem se sám sebe v duchu.

Domluvila jsem si schůzku s místním mechanikem. Výměnou za výměnu pneumatik jsem musela uklidit kancelář vedoucího. Pamatuji si, že výměna pneumatik mi trvala mnohem více hodin, než výměna pneumatik trvala firmě.

Pracovala jsem šest nocí v týdnu, ale kvůli finančním problémům jsem nepřestala. Blížily se Vánoce. Moc dobře jsem věděla, že si nemůžu dovolit hezky se oblékat, natož dávat dárky dětem. Velkým problémem bylo i dětské oblečení. Zkoušela jsem je zašít, ale někdy byly tak poškozené, že je nebylo možné opravit.

Pracovala jsem na Štědrý den a ve Velkém kruhu byli stálí zákazníci. Byli tam tři řidiči dálkové dopravy, Leif, Frank a Jim, a Joe, který pracoval jako dopravní důstojník.

Později se odněkud objevili muzikanti a vystoupili. Většinu času trávili hraním automatů.

Na konci směny, na Štědrý den, v 7:00 hodin. ráno jsem šla k autu domů. Pak jsem našla spoustu balíčků v našem starém dobrém Chevroletu. Auto bylo nacpané dárkami.

Když jsem otevřela první krabici, našla jsem džíny v různých velikostech pro děti. Další byla plná svetrů a triček.

Dívala jsem se na další obaly. Sladkosti, oříšky, ovoce… Balíčků s potravinami bylo mnoho. Našla jsem velkou vánoční šunku, pytlíky zeleniny a brambory. Nechyběl ani pudink, koláče, mouka. Jedna z krabic obsahovala toaletní potřeby a čisticí prostředky.

V posledním balíčku jsem našla pět autíček a panenku….

Když jsem jela domů prázdnými ulicemi, slunce nesměle vyšlo nad město a já si utíral slzy vděčnosti z očí. Nikdy nezapomenu na výrazy ve tvářích mých malých dětí, když večer rozbalovaly dárky….

Ano, v prosinci 1960 se v našem městě objevili andělé. Nikdy jsem nezjistila, kdo to byl, jen vím, že byli spojeni s „Velkým kruhem“.

Doufám, že tito andělé měli své anděly, kteří jim pomohli překonat životní těžkosti. Přál bych si jim poděkovat, ale já a moje děti se vždy snažíme pomáhat druhým lidem, jak jen můžeme.“