The Journal of Palliative Medicine publikoval výsledky desetileté vědecké studie vedené Dr. Christopherem Kerrem lékařským týmem v American Hospice and Palliative Care Center v Buffalu. Vědci provedli po dobu deseti let relevantní průzkumy a pozorování více než 13 tisíc nevyléčitelně nemocných pacientů a dospěli k nevysvětlitelnému a velmi zajímavému závěru: několik týdnů před koncem jeho pozemské cesty začne člověk vidět neobvykle živé sny, zápletky z nichž jsou si navzájem podobné.
„Smrtelná postel“ sny
Specifické záhadné sny, které podle studie označují bezprostřední konec, vidělo pod dohledem amerických vědců přes 80% umírajících. Vědci tvrdí, že sny o „blízké smrti“ začaly navštěvovat pacienty přibližně 10–11 týdnů před smrtí a do tří týdnů získaly určitou frekvenci a jas.
Plány snů byly rozděleny do několika hlavních typů. Nejrozšířenější byly obrazy zesnulých příbuzných a přátel, se kterými vedli vřelé rozhovory – o takových snech řeklo 72% respondentů a dalších 29% byli ve snu žijící zástupci svého bezprostředního okolí, se kterými byli v oddělení. Pacienti uvedli, že tyto vize byly velmi jasné a jasné, aby mohli podrobně rozlišit rysy těch, kteří k nim přišli ve snech, a zároveň prožívali velmi příjemné, jasné pocity. Na druhém místě z hlediska prevalence byly příběhy spojené se sběratelstvím na dlouhé cestě, nákupem lístků a balením zavazadel, které také často doprovázely dráty od příbuzných a přátel – zesnulých i žijících. Někdy byla tato zápletka doplněna řešením těchto problémů
Podobné sny vidělo 59% pacientů. Dalších 28% umírajících lidí hovořilo o snech, odrážejících nejdůležitější a nejpamátnější etapy jejich života, šťastné i dramatické, ačkoli první zpravidla převažovaly. Pokud jde o nevyléčitelně nemocné děti, ti, kteří se účastnili jejich snů, byli nejčastěji spojováni s zemřelými mazlíčky, které kdysi milovali. Tváře dospělých, které se ve snu objevovaly umírajícím dětem, si nejčastěji nepamatovaly nebo zůstaly nerozpoznané.
Pokračování na další straně