– Bylo tam ‚Karli‘ a něčí telefonní číslo. Oněměl jsem. Bylo to moje telefonní číslo domů, které jsem úplně zapomněl, protože ho už 15 let nemám, stejně jako moji rodiče už v tom domě nebydlí. Moje mladší sestra se jmenuje Karli. Tohle napsalo dítě. Následoval jsem ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem koupil naši starou, zachovalou komodu. Pod telefonem a jménem mé sestry byla adresa našeho domu, kterou jsem časem úplně zapomněla – řekla Valensija.
Zdůraznila, že ji nemohla poznat, protože ji neviděla minimálně 30 let.
– Moje sestra a já jsme byly velmi mladé, když jsme ji prodali, a pak jsme se přestěhovali. Začal jsem se hystericky smát, spíš z osobní radosti než kvůli situaci samotné. Nechápal jsem, jak si se mnou osud zahrál, abych si znovu koupil naši komodu. Některé věci prostě slovy nevysvětlíte. Večer jsem stála u okna a dívala se na oblohu a přemýšlela, jestli je možné, že se mi tohle všechno stalo – říká Valensija.