Postupem času bylo těžké žít na dvou frontách. Péťa si před spaním často představoval, jak úžasný může být jejich život s Christinou. Kdyby jen bydleli v tomto velkém bytě a v létě odjeli na venkov. Ve svých fantaziích zapomněl na svou ženu, jako by nikdy neexistovala.

Jednoho dne chlap opravoval střechu na venkovském domě. Rozhodl jsem se vyměnit rozpadlý trám, který hrozil zřícením. V tu chvíli mu zazvonil telefon. Abych odpověděl Kristině, Péťa byla připravena opustit jakoukoli práci. Sešel dolů a šel za daču. Dívka řekla, že jejich oblíbená skupina vystoupí ve městě příští víkend, a pozvala ho, aby šel na koncert.

V této době Victoria připravovala jídlo. Na večeři bylo ještě příliš brzy, ale vstávali brzy, aby šli do dači. A myslela si, že Péťa už má hlad. Kromě toho se zabýval opravami a dokonce i na čerstvém vzduchu. Zatímco se připravoval hlavní chod, sebrala sendviče a vyšla ven.

Svého manžela neviděla. Rozhodl jsem se podívat za dům a položil talíř na stůl s nářadím. V tu chvíli došlo k hroznému nárazu. Něco na ni spadlo a na nic jiného si nepamatovala.

Žena nabyla vědomí až v nemocnici. Oknem jsem viděl, že prší a celá obloha je zatažená. Tělo bolelo. Snažila se vzpomenout si, co se stalo, ale poslední vzpomínkou byla letní chata a příprava chlebíčků.

Na oddělení vešla sestra, která hned šla pro lékaře, viděla, že přišla k sobě. Doktor řekl, že Vika strávila asi měsíc v kómatu. Během této doby podstoupila náročnou operaci. Žena byla s obtížemi zachráněna.

Doktor si byl jistý, že měla neuvěřitelné štěstí. Ale Victoria cítila, že nic neříká. Jeho tón byl příliš domýšlivý. Chtěla se ho zeptat, ale necítila se dost silná, aby to udělala. Chtěl jsem jen spát.

A druhý den ráno ji čekala další rána. Pravda byla horší, než si dokázala představit. Kvůli traumatickému poranění mozku byly motorické funkce odepřeny. Teď nemohla chodit sama.

Doktor se stále usmíval a snažil se ji utěšit. Řekl, že má stále šanci se uzdravit, protože medicína každý den udělá krok vpřed. Operace, která jí měla pomoci, mohla být provedena v Německu. I když to nebylo levné.

Uplynulo několik dalších týdnů a Vika byla propuštěna z nemocnice. Odvedl ji Péťa, který celou cestu neřekl ani slovo. Zdálo se, že před ní stojí úplně cizí člověk, a ne její milovaný manžel.

Victoria se nejprve rozhodla, že se prostě nemůže vyrovnat se zkušenostmi, a tak se chová takto. Musel se celý ten měsíc zbláznit. Snažila se představit si, jak se cítil, když ji našel v bezvědomí pod zhroucenou střechou. Určitě se vyděsil a horečně zavolal záchranku.

Všechno do sebe zapadlo už doma. Manžel ji přenesl do bytu a odnesl rovnou do skříně, kde byla rozkládací postel. Řekla, že teď bude bydlet tady. Pokusila se zeptat, co to znamená, ale nic jiného neřekl, jen odešel. Zamkl dveře ze své strany, ani neopustil světlo.

V úplné tmě ležela Vika sama a nemohla uvěřit, že se to děje právě jí. V této skříni ukládala staré věci, málo používané věci a další prakticky nepotřebný odpad. Pokoj byl dostatečně velký, aby se do něj vešla postýlka.

Bylo jí to nepříjemné a měla strach. Ale nejhorší na tom bylo, že jí to udělal její manžel, kterého zbožňovala. Hroznější zradu si nedokázala představit.

Péťa ji nezapomněl nakrmit, přinesl jí předepsané léky a dokonce i přebaloval. Koupal jsem se párkrát týdně. Samozřejmě to nebyl zlý člověk, který by mohl ženu prostě nechat na jistou smrt. Ale cítil, že se pro něj stala skutečnou přítěží. Každým dnem ho jeho slabá žena rozčilovala víc a víc.

Jak šel čas. V bytě se často objevovali hosté, konaly se párty. Vika za zdí slyšela opilecké hlasy a hudbu. A jednoho dne přišel můj manžel a řekl jí, ať si večer tiše sedne. Měl k němu přijít známý.

Žena pochopila, co to znamená. Už dávno s ní Péťa přestala stát na obřadu. A přiměl mě, abych mu sepsal dokumenty na byt a daču. Později uslyšela zvonek.

Zdálo se, že tento zvuk ji vytrhl z apatie, v níž se v posledních měsících nacházela. Victoria si uvědomila, že nedovolí, aby její manžel zcela překročil hranici. To už bylo nad její síly. Když uslyšela z chodby kroky, začala bouchat na zeď a křičet. Její ruce se pohnuly.

Zpoza dveří se ozval Christinin vyděšený hlas. Ptala se Péťi, co se děje a kdo tak křičí. A Vika to v tu chvíli vypadalo, jako by jí její hlas připomínal něco z minulosti.

Ten chlap jí řekl, aby tomu nevěnovala pozornost. Jeho šílená ochrnutá sestra byla ve skříni. Christine přemýšlela, proč ji držel ve tmě. A on bez váhání na minutu lhal, že má světloplachost.

A přesto se dívce zdálo, že jde o výsměch živé osobě. Pevně ​​otočila klíčem v zámku a začala otevírat dveře. Péťa najednou zuřil. Začal na svou paní křičet, aby se nepletl do rodinných záležitostí. Sestře se nic zlého nestane, žije tak už dlouho.

Nyní byly dívčiny kroky slyšet stále dále. Victoria se snažila poslouchat, ale nic neslyšela. Po chvíli cítila, jak usíná. Ze živého snu ji vytrhl pohyb. Měla pocit, jako by ji někdo hladil po vlasech.

S obtížemi otevřela oči a zavřela oči před jasným světlem. Na několik měsíců už na něj ztratila zvyk a teď jí začaly slzet oči. Obnovení zraku trvalo několik minut. V tu chvíli uviděla dívku, která se k ní naklonila.

Neznámý pohladil medailon, který Vika nosila na krku celý život. Byl to dárek z mého dětství. Uvnitř byla malá fotografie dívky, její sestry, která zmizela před mnoha lety.

Zdálo se, že dívka se dusí emocemi. Kdo by si mohl představit, že si náhodou najde takového milovaného člověka? Zeptala se, jestli ji Vika poznala. Koneckonců je to ona, Christina, její vlastní sestra.

Žena nevěřila, že je to možné. Dívka jí ale už ukázala kopii medailonu, který sama nosila. Pouze uvnitř byla fotografie Viktorie jako dítěte.

Christina řekla, co se jí stalo. Ona a její starší sestra se pak procházely v parku. Vika odešla na minutku na zmrzlinu, a když se vrátila, dívka byla pryč. Bylo jí pouhých 5 let a nedokázala se vyrovnat s dospělými.

Dítě ukradli cikáni a rychle ho odvezli do jiného města. Tam byla nucena žebrat. Christina se mohla vrátit do svého rodného města, když jí bylo 16. Utekla z tábora. Nemohli ale najít příbuzné.

Vika řekla, že pár let po jejím zmizení její rodiče zemřeli při nehodě. Vychovala ji adoptivní matka a otec.

Povídali si ještě několik hodin a během této doby přišli s plánem akce. Christina měla známého herce, který ztvárnil zaměstnance státního zastupitelství. Péťovi hrozilo vězení, pokud nevrátí majetek manželce. Rychle znovu vydal dokumenty. A podepsal rozvodové papíry.

Sestry se rozhodly prodat byt a daču. Peníze se úspěšně investovaly do akcií, které přinášely stále větší zisky. Christina a Vika si společně pronajaly malý byt a nabíhající úroky uložily na samostatný účet. V nejbližší době měli odjet do Německa, kde měla Victoria podstoupit operaci.

Zdroj:Facebook