Odešel a práskl dveřmi. Zůstala. Dítě se uklidnilo, začal nový den. Jako 1000 dalších. Úklid, vaření, praní, procházky.

Park byl prázdný. Odešla dnes brzy. Sluníčko bylo mírné, nefoukal vítr, byla pohoda. Káťa seděla na lavičce a odtažitě krmila ptáky. Ranní rozhovor mi nevyšel z hlavy.

Proč potřebuje tento test? Vždyť dřív takový nebyl, miluje syna, jak ho koupal, krmil, radoval se z každého úsměvu, chlubil se jím. A teď mluví o testu DNA. To nedává smysl. Možná je důvodem něco jiného?

Dítě usnulo. Káťa opatrně spustila zadní část kočáru a zůstala sedět na lavičce se zkříženýma nohama. Nikam se mi nechtělo. Stromy tiše šustily listím, u kočáru vrněli holubi, jedli drobky, vrány si o něčem povídaly. Slunce vystoupilo výš a ulice začala být hlučná.

-Ahoj! – proběhla známá děvčata, ale dnes není účastnicí živé procházky.

Myšlenky na manžela ji nepustily. Vytlačili všechno. Procházela životem od začátku do konce, kladla otázky a snažila se na ně najít odpovědi. Vzbudilo mě mámino volání.

-Ahoj! Jak se máš?

-Ahoj. Pokuta.

-Co se stalo? Nelíbí se mi tvůj hlas.

Ano, pohádala jsem se s manželem. Káťa nechtěla mluvit, sama slova jí unikala ze rtů, respektive z duše. Ze všech jeho zákoutí. Máma mlčela.

-Dcero, pojď k nám na pár dní, oba se uklidněte. Mimochodem, tvůj Denis se mi nikdy nelíbil. Víte, kdo tuší – ten se mění. Přemýšlejte o tom.

-Díky mami, ty víš jak podpořit, já mám jinou linii, omlouvám se.

Odmítala myslet na zradu, zradu, chtěla vše napravit.

Další dny byly jako plán: manžel odešel brzy, přišel pozdě, skoro spolu nekomunikovali. Doufala, že se konflikt vyřeší, ale marně.

– Kat, našel jsem kliniku, kde mohou udělat test DNA levně.

– Nepotřebuji to.

„Možná se bojíš, že mi nepotvrdí otcovství?“

– Nemám se čeho bát.

Skandál je nevyhnutelný. Takhle špinavý boj ještě nikdy nezažili. Tchýně dorazila na vrchol akce. Obvinění se hrnula ze všech stran, dítě už bylo unavené z karikatur a jen plakalo. Káťa vzala dítě a v slzách utekla z domu. Zášť naplnila mou mysl. Proč to všechno potřebuje?

Večer se vrátila do prázdného bytu. Denis tam nebyl. Nenocoval doma, ráno nepřišel, nevolal. Večer začala jako první. Neochotně, znepokojivě

-Ahoj. Možná bychom si měli promluvit?

-Pojďte, poslouchám, skládejte si vlastní pohádky. Není co skrývat, maminka mi všechno řekla.

– O čem to mluvíš?

Před 2 roky. Měli jsme důležitou schůzku, byl jsem venku až do pozdních hodin, matka mě pak požádala, abych se zastavil a vyzvedl ji z dači. Nemohl jsem, vzala si taxi a rozhodla se jet rovnou k nám, dát jahody. Pamatujete si tento den?

-Ne.

– Tehdy jsi mi ještě volal, říkal jsi mi, že ten kohoutek byl utržený a zavolali pána. Zjevně vám nejen opravil jeřáb. Proč mlčíš, nemáš co říct?

Denisi, teď mě z něčeho obviňuješ? Ano, nemám co říct, co chceš slyšet?

Máma u nás doma viděla pánské boty. Pak jsi ji ani nepustil do bytu, vzal si jahody a zavřel dveře. jak to vysvětlíš?

„Tohle všechno jsou nějaké směšné nesmysly.“

Proč nechceš udělat test? Máte pochybnosti? Všechno udělám sám.

Protože vím, že je to naše dítě.

Byl neoblomný, obviňování a urážky se už hrnuly bez přestání. Denis trval na rozvodu. Pak bylo všechno jako v mlze. Šmoula, slzy útěchy, matka, která má jako vždy pravdu, pak právníci, konzultace. Už druhý týden nespala, dítě bylo nemocné. Ale nic nenaznačovalo potíže.

-Něco tady nehraje.

Káťa nemohla uvěřit, že se její téměř dokonalé manželství takhle během několika minut rozpadlo kvůli hloupé historce přítele.

-To se nestává. Proč o ní nepochyboval dříve? Dítěti je již rok a o svém otcovství nikdy nepochyboval. A je to tady.

Máma se snažila pomoci.

„Ahoj, dcero, říkal jsem si, možná jen nechce platit alimenty, nechce se dělit o svůj majetek, tvůj byt není malý. A rodiče se o něj okamžitě postarali, donutili ho podepsat tuto smlouvu. Povídali jsme si s tátou, bydlíme u nás a přestěhujeme se na vesnici. Takže ne, ženich si koupí třípokojový byt v centru. Takhle dopadl váš snoubenec. Jsi jako dcera, udělej taky DNA, ukaž jim všechny.

-Mami, to stačí, přijdu na to sám, je lepší sedět s miminkem, už se vzpamatovalo. Nemám vůbec sílu.

Druhý den ráno vzala Káťa syna k jeho matce. Dnes potřebuje navštívit právníka. Silnice ve městě byly přecpané, vedro, smog, nervozita.

-Dokážu! křičel z okénka poblíž auta. Zajistím dohled, pak neuteče.

„Dobrý nápad,“ pomyslela si Katya.

Možná její Denis opravdu není tak bílý a načechraný, jak si myslí. Láska je slepá, prokázaná skutečnost. Začala přemýšlet jinak, vzpomínala na časté noční hovory do práce, hovory od přátel, po kterých bez vysvětlení odešel z domova.

-Proč ne?

Ten večer prohledala internet, obvolala všechny známé a našla detektiva. Po vyslechnutí její situace kupodivu také trval na testu DNA.

– Proč, už vím, že je to otec.

– Jako důkaz to nebude bolet. Pokud na této zkoušce tolik lpí, bude to jistě jeho hlavní.

zbraně proti vám. Jsem si více než jistý, že poskytne výsledek u soudu, kde není otcem.

Znovu se ochladilo, vyprázdnilo a bylo ošklivé. Stále pochybovala.

Mají máma a tento detektiv pravdu?

Celý její život, rodina, všechno se ukázalo jako figurína. Všechno, co milovala, v co věřila.

– A syn? Protože potřebuje tátu.

Chtěla ho vidět, možná je to všechno jen sen a mají jen krizi. To se stane, když se vám narodí dítě. Měsíc se neviděli. Možná se uklidnil a všechno do sebe zapadne. Káťa držela telefon v rukou. Dlaně se jí potily, zmáčkla tlačítko, aby nejistě zavolala „Milovaná“.

-Ano, poslouchám.

– Denisi, sejdeme se.

-Proč? U soudu se sejdeme příští týden, právník již připravil všechny potřebné dokumenty, test je připraven, nevím, co můžete na svou obhajobu říci. Jak jsi mohl takhle předstírat. A kdo je otec? Cestující instalatér? Měl jsem o tobě lepší mínění. Víš, že podle podmínek naší předmanželské smlouvy zůstává byt se mnou. Už si můžete hledat bydlení.

-Co se ti stalo, je to tvoje dítě, jaký instalatér? vykřikla Káťa. Koneckonců řekl, že ho miluješ, miluješ mě. Dobře, uděláme tento test,

pokud si to přejete, ujistěte se, že je to vaše dítě, a my na všechno zapomeneme jako na zlý sen.

Už jsem to udělal, promiň, měl jsem si to myslet dřív. Uvidíme se u soudu. Až do.

Slzy tekly jako proud. Nemohla uvěřit tomu, co se děje, muselo se něco udělat. V hlavě mu vířily myšlenky.

– Vstávej! Přichází soud!

Sledovala, jak na ni její věrní lili bláto a zradili jejího syna. Jak se šklebil kamarád, se kterým Káťa tolik let sdílela všechna svá tajemství. Jak se na ni její tchyně dívala s opovržením a snažila se dokázat svou zradu. Káťa byla klidná. Myslela na svého syna, myslela si, že je lepší takového tátu neznat, myslela si, jak je její matka krásná, jak miluje svou rodinu a že všechno brzy skončí. Když žena dostala slovo, byla stručná. Detektiv byl opravdu nápomocný. Poslal jí fotku, kde je její manžel s kamarádkou, stejnou Olyou, kvůli které to všechno začalo. Když pak viděla tuto fotku, důvěřivá zamilovaná dívka se vypařila.

Zůstala zde dospělá žena s chladným srdcem, plná odhodlání a žízní po spravedlnosti. A teď, přede všemi, Káťa mluvila nemilosrdně a sebevědomě. Dokázala, že její manžel byl zrádce, že ji ponižoval a urážel. Že jí chtěl pomocí falešného testu DNA dokázat její nevěru a připravit ho tak o alimenty a část majetku svého syna.

Právník poskytl fotografii a výsledky testů, které potvrzují otcovství Denise. Manžel se nevzdal. Šest měsíců se marně snažil dokázat svůj případ, ale prohrál. Kromě alimentů nyní zaplatil nemalé odškodnění za morální újmu. Denis zůstal bez ničeho: bez rodiny, syna, ženy, která ho milovala, a bez peněz.

Zdroj:yandex