V tu chvíli se mi babičky zželelo a naznačil jsem pokladní, že chybějící částku doplatím. Podal jsem jí 50 eur a rukou jí dal znamení, že má zbytek dát babičce. Díky bohu, důvtipná pokladní vše rychle pochopila.
Předala babičce nazpátek solidní peníze se slovy: „Děkuji vám, všechno je zaplaceno.“ Lidé za mnou byli lehce šokováni, buď měli otevřená ústa, nebo vykulené oči – neviděl jsem to až tak přesně. Pro mě bylo důležité, abych babičku nepřivedl do rozpaků, kdybych jí dal rovnou peníze. Chtěla jsem prostě, aby znovu měla pocit, že si může dovolit mnohé, snad jako dřív.
Se slzami v očích mi babička řekla: „Jste dobrý člověk, mohu vás teď obejmout?““ „Pochopitelně,“ odpověděl jsem. Vzala si nákup a zamířila k východu, znovu se na mě usmála a poděkovala mi. „Nemohla byste mi udělat laskavost?“ zeptal jsem se jí.
Trochu překvapená odpověděla otázkou: „Ale jak vám mohu udělat laskavost?“ „Vraťte se, prosím, do supermarketu a kupte si vše, co si přejete. Tím mě uděláte šťastnějším,“ řekl jsem s úsměvem. Babička přikývla a já jí popřál příjemný den. Když jsem vyšel na ulici, viděl jsem ji, jak se vrátila do supermarketu. Byl to neuvěřitelný pocit.
Poté, co jsem si udělal oblíbenou kávu, přemýšlela jsem o tomto setkání celé ráno. Děkoval jsem osudu, že mě donutil jít do supermarketu. Pro mě se tato událost změnila v něco zvláštního, milého, pozitivního. Děkuji ti, babičko.
Úžasný den!
V Německu si tento příspěvek přečetlo již téměř půl miliónu lidí. Jeho zvláštností je popis pocitu, který v nás uvnitř vzniká, když děláme něco neuvěřitelně dobrého. Možná je to to, co nás může udělat šťastným každý den.
Pokud souhlasíte s autorem tohoto článku, sdílejte tuto historku se svými přáteli!