Potom dítě začalo svůj příběh:

„My máme jednoho psa, oni čtyři. My máme bazén s čistou vodou, oni mají křišťálově čistou řeku, ve které plavou ryby a roste rákosí. Na naší zahradě máme elektrické osvětlení, na jejich svítí hvězdy a měsíc.

Naše zahrada se táhne ke zdi a jejich zahrada se táhne k obzoru. Kupujeme si jídlo, oni si jej pěstují, sbírají a vaří.

Posloucháme CD. Oni poslouchají hlasy cvrčků, ptáků a různých zvířátek. A zpívá tam i soused, který pracuje na poli.

My používáme mikrovlnnou troubu. Jejich jídlo je vařeno na otevřeném ohni a má jedinečnou chuť.

Ve strachu z lidí se obklopujeme ploty. Jejich dveře jsou vždy otevřené. Žijí chráněni přátelstvím sousedů.

Manžel ji vyhodil z bytu, tak si pořídila železniční vůz: Dnes žije jako královna, neobvyklý dům jí všichni sousedé závidí

Náš život je úzce spjat s mobilem, počítačem, TV. Jejich životem jsou velké přátelské rodiny, obloha, slunce, voda, pole a zvířata.“

Na otce velmi zapůsobily pocity svého syna. Chlapec mezitím shrnul svou cestu:

,,Děkuji tati. Nejenže jsi mi ukázal, jací jsme chudí. Uvědomil jsem si, že každým dnem se ochuzujeme ještě více, protože se stále více vzdalujeme od přírody.“