„Proč bychom za naše peníze měli kupovat školní lavice pro ty, kteří je nemají? Ať si sednou vedle těch starých.“
V důsledku toho se můj přítel odmítl podílet na nákupu stolů a židlí. Podle něj by to vedlo k rozdělení třídy na „chudé“ a „bohaté“, s tím zásadně nesouhlasil.
Přesto si skupina bohatých rodičů sáhla na své a pořídila svým dětem nové psací stoly.
Po příchodu do školy děti viděly následující obrázek:
Před třídou stály zcela nové stoly se židlemi a poslední dvě řady byly přitisknuty ke zdi a tvořily jakési ghetto pro „žebráky“.
Bohatí rodiče byli na svůj nákup hrdí a měli obrovskou radost.
Když se můj přítel zeptal, zda na tom nevidí něco špatného, dostal odpověď:
„Nic! Můžeme si to dovolit!“
Tato situace trvala jeden den
Studenti, kteří přišli do školy druhý den, našli staré stoly nahrazené nejmodernějšími a nejdražšími stoly a židlemi na trhu.
Nyní stejní rodiče přiběhli a křičeli, že je to diskriminace, která ponižuje jejich děti a že všichni mají mít stejný stůl.
Přítel se na ně podíval a usmál se…
Pak se ho jeden z rodičů zeptal: „Udělal jsi to?“
Zdroj.smakdnia.pl