“ Takhle ne, zřejmě jsi byl nakrmený, “ usmál se dědeček Vasilij a vytáhl kousek sýra, který schoval do nejzazšího rohu lednice. Tento sýr jedl každý druhý den v malých plátcích. Zvířeti chutnala sýrová polévka a pes energicky vrtěl ocasem.
Štěně se tak stalo nejbližším přítelem starého pána. Teď už nebyl tak osamělý jako předtím. Objal svého přítele a s laskavým úsměvem a lehkostí v duši šel spát pod tři přikrývky, aby v noci ve studeném domě nezmrzl.
Druhý den ráno starého muže probudilo hučení motoru auta. „Přišel můj syn! “ pomyslel si šťastně dědeček.
Podíval se z okna a zalapal po dechu, když tam uviděl velké, drahé auto. „Tohle není auto mého syna. Kdo to tady je, “ pomyslel si starý muž a odešel k východu.
Proti němu šel mladý muž. Usmál se celými ústy a řekl:
– Dobrý den, mistře! Vidím, že tu bydlíš už dlouho, ale neviděl jsi… – než ten chlap stačil domluvit, vyběhl z domu pes a vrhl se na něj.
“ Určitě přišel majitel… Zase budu sám, “ povzdechl si stařec smutně.
Již uvnitř domu nad šálkem lahodného čaje stařec vyprávěl celou smutnou situaci, která se mu přihodila. Pak se ten chlap zamyslel a řekl:
– Klidně bych ti nechal psa, ale je to moje dcera, která je těžce nemocná. Víš co? Nabízím ti práci. Vidím, že jste velmi ekonomický. Chtěli byste u nás doma pracovat jako zahradník? Zaručuji slušnou platbu.
Starý muž o tom přemýšlel. V tu chvíli si vzpomněl na nenáviděnou tvář své snachy, na lhostejnost syna a vnuka a rozhodl se: nikdo ho nepotřebuje. Je lepší se zaopatřit, než čekat, až vám někdo přinese krajíc chleba.
Starý muž tiše pokýval hlavou.
Později dorazili k velkému venkovskému domu, který byl zalitý květinami a keři. Dědeček Vasily se spřátelil s dcerou toho chlapa, ukázalo se, že je velmi milá. Starý muž se cítil šťastný. Uvědomil si, že někteří cizinci se mu stali milejšími než jeho syn a vnuk.
Zdroj:yandex