Mladík chytil ženu za ruku a vedl ji ven z autobazaru. Naděžda Matvejevna byla rozhořčena a uražena. Měla pocit, jako by s ní zacházeli jako s toulavým psem. Po tvářích stařeny se koulely slzy a tu a tam jí někdo stiskl hrdlo. Naděžda Matvejevna se nikdy necítila bezbrannější. Stála pod salonem s luxusními auty a nechápala, proč si k ní mladík dovolil takovou hrubost.

Nadezhda Matveyevna byla ve svých kruzích velmi váženou osobou, lidé, kteří ji znali, nikdy neoceňovali její vzhled. Žena se vrátí na své panství. Vešla do domu a podívala se do zrcadla. V odrazu se na ni dívala stará a nepříliš upravená babička, její tvář byla celá pokrytá vráskami, z nichž každá připomínala určitou životní etapu.

Žena si přejela rukou po tváři a v hlavě jí problesklo vše, co ve svých sedmdesáti letech musela vytrpět. Tyto mimické vrásky, od zvonivého, živého smíchu a tyto – od hořkých slz a životních zkoušek, tyto – od radosti z narození dětí a vnoučat a tyto – od dlouhé a bolestivé nemoci jejího manžela.

Nadezhda Matveevna pochopila, že nikdo nevěděl a nepřemýšlel o tom, jaký život musí žít. Lidé se dívají a vidí jen to, co vidí a možná je čas ukázat jim i druhou stránku sebe sama.

Nikdo kromě jejího zesnulého manžela o tom nevěděl, ale Naděžda Matvejevna byla velmi dobrodružná osoba. Žena si strhla z šedé hlavy starý kapesník a odešla ke skříni. Otevřela dveře a podívala se na všechny své staré a dlouho vybledlé oblečení.

„No, ne, tohle není konec, to je jen začátek,“ řekla Naděžda Matvejevna nahlas.

Kdo by si pomyslel, co se této zapeklité stařeně honí hlavou. Nebylo si na koho stěžovat a situaci musela vzít do svých rukou.

Žena otevřela svůj telefonní seznam a pozvala právníka a osobu, aby se postarala o její finanční záležitosti domů. Nenápadná stařenka v tento den udělala to, co od ní jen stěží očekávali i nejbližší příbuzní.

Ráno musela Naděžda Matvejevna uskutečnit několik důležitých hovorů. O hodinu později na její skromné ​​panství zaklepaly víly krásy, její dlouholetá kamarádka, která provozovala síť obchodů s oblečením a vizážistku. Uběhly další dvě hodiny a naše hrdinka byla k nepoznání. Luxusní elegantní šaty, nejušlechtilejší šperky a samozřejmě přirozený make-up proměnily Naděždu Matvejevnu v mladou dámu, která je sebevědomá. Podívala se na sebe do zrcadla a uvědomila si, že tak luxusně nevypadá ani v mladších letech. Žena celý život raději věnovala čas důležitějším věcem a nedbala na svůj vzhled.

Ano, naše hrdinka nebyla tak jednoduchá, jak by se zaměstnanci autobazaru mohlo zdát. Ale co přesně stará žena skrývala, může opravdu šokovat…

V plných šatech a nadšení šla Naděžda Matvejevna ke dveřím autobazaru, odkud byla před pár dny vyhnána jako kotě. Žena se nemohla ubránit úsměvu z očekávání, jak teď ten mladý manažer bude překvapený, když uvidí ženu, a jak sama sobě dokáže, jak povrchní může být myšlení a hodnocení lidí.

Automatické dveře se otevřely a ona uviděla smutného manažera salonu, ten se na ženu díval a jen o minutu později se rozhodl přijít. Naděžda Matvejevna si byla jistá, že ji poznal, a cítila před ní jistý trapas, ale velmi se spletla. Manažer uvolněným impozantním krokem přistoupil k ženě.

– Jak mohu pomoci? zeptal se chlápek líně.

– Ty mě nepoznáváš? – Naděžda Matvejevna byla velmi překvapená.

– Musím si všechny pamatovat? Mladík odpověděl hrubě.

Naděžda Matvejevna byla velmi zklamaná, že její reinkarnace nepřinesla kýžený pocit, žena stála a přemýšlela, co bude dál. Pochopila, že zaměstnanec autobazaru je velmi nevychovaný člověk a tady nejde o to, že by viděl nějakou nerovnost. Co ale starou ženu opravdu potěšilo, byla myšlenka, že má v rukávu ještě jeden trumf a ví, jak svého provinilce potrestat.

– Takže vám můžu s něčím pomoct? opakoval manažer smutně a bez nadšení.

– Můžeme zařídit zkušební jízdu pro to auto? „Ukázala prstem na jasně červené Porsche,“ řekla Naděžda Matvejevna.

– Můžeme – odpověděl manažer s nelibostí.

O deset minut později už stáli na dvoře autobazaru a ten chlap velmi pomalu mluvil o vlastnostech auta, které si žena vybrala.

– Můžu sedět za volantem? – zeptala se manažera

– Posaď se, – odpověděl chlap jako obvykle nespokojeně.

– To je tlačítko továrny na auta? – zeptala se Nadezhda Matveevna a stiskla tlačítko.

– Ano. Manažer odpověděl, aniž by opustil dveře.

„Prosím, posaďte se vedle mě a povězte mi podrobně o tom autě,“ požádala žena.

Jakmile chlap začal obcházet auto, přední dveře se zabouchly a žena se dala do pohybu. Manažer začal vyděšeně křičet a utíkat za autem, ale Naděžda Matvejevna se nehodlala zastavit. Žena udělala pár kroužků po okolí, přišla domů, naprosto v klidu zaparkovala auto a odešla do kuchyně vypít svůj oblíbený limetkový čaj.

„To je ono, Grišo,“ řekla Naděžda Matvejevna při pohledu na fotografii svého manžela.

Posadila se k oknu, radovala se a usmívala se a čekala na hosty.

Policejní blikače jim řežou uši.

„A tady jsou naši hosté,“ obrátila se znovu k fotografii svého manžela.

Policejní jednotka s křikem vyrazila dveře a vletěla do domu, přičemž na ženu mířila zbraní.

„Jste zadrženi pro podezření z krádeže auta,“ řekl jeden z policistů.

– Jaké auto? zeptala se žena klidně.

– Ten, kdo je teď před tvým domem.

„Ale tohle je moje auto,“ řekla Naděžda Matvejevna a hodila na stůl svazek dokumentů.

Policisté sklonili zbraně a začali číst noviny, které naznačovaly, že majitelkou tohoto autosalonu je Naděžda Matvejevna. Žena nabídla mladým lidem čaj a další hodinu se smáli příběhu, který jim vyprávěla. Ukázalo se, že Nadezhda Matveyevna a její manžel vlastnili více než jednu prodejnu automobilů, ale všechny prostředky byly zaslány na charitu. Ani jejich děti a vnoučata o tom nevěděli, staří lidé chtěli vychovat velmi samostatné a soběstačné děti, proto své bohatství raději skrývali a všechny vydělané peníze dávali na pomoc těm, kteří se o sebe nedokážou postarat.

A samozřejmě ten nešťastný, hrubý manažer byl vyhozen. Policisté vyprávěli dlouhý příběh o dobrodružné stařeně, která si dělala legraci z manažera vlastního autobazaru, ale ukázalo se, že to zdaleka nebyl první trik bývalé generálovy manželky Gromové.

Zdroj:yandex