Občas se stává, že příbuzní zapomínají na starší členy rodiny. Ačkoli je to vůči ním velmi nespravedlivé nakolik jim obětovali většinu svého života, bývá to už nejednou tak. Lidé pro svou pohodlnost v sobě ztrácejí lidskost. Namísto vrácení péče svým rodičům je jednoduše odloží do domova, který si musí často platit z vlastního důchodu.

Podobná situace se stala paní Martě Divišové. Milující matka a manželka se na stará kolena dostala za svou obětavost akorát tak do domova. V roce 2012 jí osud udělil další ránu, když kvůli zákeřnosti rakoviny přišla o muže.

Přestože očekávala oporu od jejích šesti ratolestí kterým dala život, nic takového se jí nedostalo. Po krátkých úvahách kdo si ji vezme k sobě se nakonec shodli, že bude nejlepší, když se o ni budou starat jiní. Samozřejmě slibovali jí, že ji budou pravidelně navštěvovat a že může kdykoliv počítat s jejich pomocí.

Přestože první týdny fungovalo vše v pořádku, časem její děti přestalo bavit ji chodit navštěvovat. Z pravidelných návštěv se staly občasné telefonáty a později utichly i ty. Přestože paní Martu v srdci trápila bolest a smutek, nedávala nikdy nic najevo. V domově důchodců odmítla setrvat a když oslavila 78. narozeniny, odešla bydlet sama do svého domu.

Jak však plynul čas, začala mít stále větší problémy s běžnými úkony. Odnést nákupy zvládala jen s pomocí souseda. V té době ji začal navštěvovat vnuk Jakub. To mu bylo v té době 16. Stal se jejím jediným potěšením v životě. Své ostatní děti nevídala vůbec. Jelikož nechtěla zůstat nikomu z jejího okolí přítěží, do domova se vrátila téhož roku stejně tak jak z něj odešla.

Paní Martu jsem si velmi oblíbila. Zvykla jsem k ní chodit na návštěvy, když jsme byli ještě sousedky. Jsem si jistá, že by mohla nadále bydlet doma, kdyby byl někdo z jejích blízkých ochotný jí pomáhat. Já sama mám děti a práci. Velmi mi bylo líto, jak se na ni rodina vykašlala, “tvrdila sousedka Ivana.

článek pokračuje na další stránce..

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here