SVATO VĚŘIL, ŽE LÁSKA JE SILNĚJŠÍ NEŽ GENETIKA. Byla to iluze
Jednou Misha ukradla peněženku spolužákovi. Inspektor pro záležitosti mladistvých ho chtěl zaregistrovat, ale rodiče zraněného chlapce na tom netrvali. Následujícího dne jsem přivedl svého syna do obchodu a řekl: vezměte si všechno, co vám chybí. Naplnil koš za 2 000 rublů. Zaplatil jsem, říkám: podívej, máš všechno. A má takové prázdné oči, dívá se skrz mě, není v nich soucit ani lítost. Myslel jsem, že s takovým dítětem to pro mě bude snadné. Ona sama byla v dětství ošizená, věřila, že mu rozumím a zvládám to.
O týden později jsem dal Mišovi peníze na prodloužení a on je nechal v automatu se sladkostmi. Zavolal mi učitel, který si myslel, že ukradl peníze. Měl jsem nervové zhroucení. Když se Misha vrátil domů, ve stavu vášně jsem mu několikrát dal facku a tlačil ho tak, aby došlo k subkapsulární prasknutí sleziny.
Zavolali sanitku. Díky bohu, operace nebyla nutná. Bál jsem se a uvědomil jsem si, že musím dítě opustit. Co kdybych znovu vypadl? Nechci jít do vězení, vychovám svou starší dceru. O několik dní později jsem přišel navštívit Miša do nemocnice a viděl jsem ho na vozíku (dva týdny nesměl chodit).
Vrátil jsem se domů a podřízl si žíly. Zachránil mě můj spolubydlící. Strávil jsem měsíc na psychiatrické klinice. Mám těžkou klinickou depresi, užívám antidepresiva. Můj psychiatr mi zakázal komunikovat s dítětem osobně, protože veškerá léčba poté klesá do kanalizace.
Misha s námi žila devět let a poslední rok a půl byl v sirotčinci, ale legálně je to stále můj syn. Nikdy si neuvědomil, že to je konec. Někdy zavolá a požádá, aby přinesl nějaké chutné lahůdky. Nikdy neřekl, že se nudí a chce jít domů. Má ke mně takový spotřebitelský přístup, jako by volal zásilkovou službu. Koneckonců, nemám žádné rozdělení – své vlastní ani své adoptivní. Pro mě je každý rodina. Bylo to, jako bych ze sebe odřízl kousek.
Nedávno jsem se dotazoval na Mishiny biologické rodiče. Ukázalo se, že po otcovské stránce měl schizofreniky. Jeho otec je velmi talentovaný: kamnař a hodinář, i když nikdy nikde studoval. Misha vypadá jako on. Zajímalo by mě, z čeho vyroste. Je to milý kluk, velmi okouzlující, dobře tančí, má vyvinutý barevný smysl, dobře si vybírá oblečení. Oblékl mou dceru na promoci. Ale toto je jeho chování, dědičnost všechno přeškrtla. Pevně jsem věřil, že láska je silnější než genetika. Byla to iluze. Jedno dítě zničilo celou moji rodinu.
„Rok po odmítnutí se chlapec ke mně vrátil a požádal o odpuštění.“
Zdroj:snob.ru